My ČNB a oni Ilumináti

ČNB nadále trpí dopady kritiky po oslabení koruny v roce 2013. To se podepisuje na její komunikaci, kdy svět dělí na "my ČNB" a "oni kritici". A zbytečně si připisuje více zásluh, než by odpovídalo férové analýze.

Odcházející guvernér M. Singer včera zveřejnil na blogu ČNB svůj článek, kde se zamýšlí nad dopady kurzového závazku do růstu. A s kolegou Jirkou Polanským jsme museli zareagovat. Za prvé, musíme říct, že máme ČNB rádi, oba jsme v ní kdysi pracovali. A myslíme si, že patří ke špičce centrální bank ve světě. A že zavedení kurzového závazku bylo správným rozhodnutím. Po tomto opatrném úvodu nezůstane niť suchá. 

Kde začít? V článku se píše, že ekonomika rostla v roce 2014 o 1,9%. A tento růst Singer rozkládá na nějaké faktory: 1,1 procentního bodu přispěla zahraniční poptávka (růst v EMU), fiskální impulz 0,3pb, cena ropy 0,1pb, daně na cigarety -0,8pb. A (a teď to přijde) „měnová politika a sentiment“ 1,2 procentního bodu. Kdyby v té poslední položce bylo z našeho pohledu nějaké rozumnější číslo (řekněme 0,4-0,5pb jen pro měnovou politiku), tak by tento komentář asi nevznikl. Ale více než procentní bod je už opravdu hodně a navíc je tam měnová politika spolu se sentimentem v jedné skupině, což podle nás není vůbec správné.  

Sentiment domácností a firem je totiž ovlivněn velkým množstvím faktorů. Například oživením německé ekonomiky či stabilní vládou s více expanzivním programem. Je naprosto klíčové, že oživení německé ekonomiky začalo ve druhé čtvrtletí roku 2013. 

To má samozřejmě přímý vliv na české exporty (sentiment firem) a postupně se také přenáší do českého trhu práce (sentiment domácností). Míra nezaměstnanosti se obvykle zpožďuje za růstem HDP o 2 čtvrtletí. Když se podíváme na míru nezaměstnanosti v ČR v té době, tak sice velmi mírně klesla už na začátku roku 2013, ale ke zrychlení došlo ve čtvrtém čtvrtletí 2013.

A co samotný sentiment? Obrázky ukazují, že ten se začal zlepšovat mnohem dřív, než ČNB zavedla kurzový závazek. Možná, že si ČNB přivlastní i zlepšení sentimentu v EMU. 

Druhý faul, který se v článku objevil, je „naši kritici z listopadu 2013“. Ukazuje obrázek níže a říká, že kritici očekávali, že jsme nyní měli mít nulový růst ekonomiky a inflaci nad 3,5%. Z článku se nedozvíme, kdo jsou "kritici", kde se vzala jejich negativní prognóza ekonomiky na více než dva roky dopředu. Kdybychom chtěli postupovat stejně, tak bychom si mohli vymyslet skupinu "Ilumináti", říci, že si něco myslí, pak se proti nim vymezit a pochválit sebe, že věci děláme lépe.

Ale my se obejdeme i bez Iluminátů. Podíváme se místo toho, co si v té době mysleli analytici z finančních trhů podle šetření samotné ČNB. Ať na to koukáme, jak na to koukáme, tak tabulky neukazují, že by se analytici v té době zbláznili a říkali, že růst ekonomiky půjde k nule a inflace nad 3,5%. Ani ti největší pesimisté! Analytici, podobně jako ČNB očekávali návrat inflace a růstu ekonomiky ke dvěma procentům.  

Ano, ČNB si prošla nepříjemným obdobím, kdy kritika veřejnosti byla zdrcující a asi není příjemné koukat na fotky svého baráku v Blesku. Nicméně, to neznamená, že by optika "my ČNB" - "oni kritici" a přetrvávající nevstřebané emoce měly charakterizovat komunikaci centrální banky.